Rtuťová výbojka se stala v poslední době terčem kritiky odpůrců solárií, kteří argumentují jejich nežádoucími vlivy na lidské zdraví. Tato problematika má však hlubší kořeny, jejichž podstata spočívá na tzv. horském sluníčku, hojně propagovaném socialistickým režimem. Tehdy se jako účinný zdroj pro domácí opalování využívaly rtuťové výbojky, emitující ultrafialové paprsky. Co ale lidé podceňovali, nebo jim to bylo zatajováno, bylo složení ultrafialového spektra. Tam byla přítomna i složka UV-C, což je velmi nebezpečné krátkovlnné, tzv. ionizující záření, které poškozuje strukturu DNA, a vyvolává zhoubné nádorové bujení.

Moderní solária versus desinfekční UV lampy

V moderních soláriích se využívají jiné lampy, než tomu bylo před 40 lety. Jsou bezpečné a složku UV-C neobsahují. Ta se naopak objevuje v desinfekčních lampách, nejčastěji jde o vlnovou délku 250 nm a tu vyzařují některé speciální vysokotlaké rtuťové výbojky.

A k čemu je taková lampa dobrá? Dokonale rozkládá DNA, ale i RNA veškerých virů nebo nežádoucích bakterií, a tím je bezpečně zlikviduje. Je to jedna z nejúčinnějších metod desinfekce, která existuje. Zde také můžeme hledat odpověď např. v souvislosti s koronavirem – zatímco UV lampa jej zničí, sluneční paprsky v přírodě bohužel ne, protože krátkovlnnou složku UV-C pohlcuje ozonová vrstva. Bezpečné využívání rtuťových výbojek tedy může pomoci i v boji proti nežádoucím patogenům, což je v současné době velmi diskutované a aktuální téma.

V praxi se s desinfekčními lampami můžete setkat nejen ve zdravotnictví, ale i v mnoha běžných situacích, jako jsou desinfekce (likvidace hlavně plísní a bakterií) v klimatizačních jednotkách, při přípravě a balení potravin, v bazénech a aquaparcích, při vyklízení bytů a nebytových prostor zasažených plísněmi, případně při úhynu zvířat atp.